Letecká fotografie z elektroletu

 (fotografie na konci stránky)

 

Již delší dobu mne pokoušela myšlenka pořídit letecké fotografie z RC modelu. Na toto téma již bylo zveřejněno několik článků, ale žádný z uveřejněných způsobů mi nevyhovoval. Nezbývalo než hledat vlastní řešení.

Základní požadavky byly zřejmé: model musí být schopen unést kompaktní fotoaparát MINOLTA AF101R a musí mít nějakou vrtuli aby se sám dopravil do potřebné výšky. Inventura letového parku odhalila tři možné kandidáty:

1. COLT

Model ze stavebnice AIRCORE (tzv. "nezničitelný"). Jde o dolnoplošník s motorem 6.5 cm3, rozpětí přibližně 1600 mm a hmotností téměř 3 kg. S nosností zde nemohl být problém, protože příbuzný typ modelu KNIGHTHAWK je stejné kategorie a stavebnice je dodávána s nosičem fotoaparátu jako standardním příslušenstvím. Nicméně byly tu i důvody proti - model je dolnoplošník a na křídle pod trupem je uchycen podvozek, což komplikuje připoutání fotoaparátu. Jisté pochybnosti jsem měl i o vzájemné kombinaci vibrací a rychlosti. Letí-li model pomalu, způsobuje spalovací motor větší vibrace než ve vysokých otáčkách, při kterých ovšem model letí rychle. Pro kvalitu fotografií je ale vhodná jiná kombinace, tj. pomalý let bez vibrací. Také představa fotoaparátu impregnovaného nespáleným ricinovým olejem z výfuku nepatří k těm nejlákavějším.

2. Větroň s pomocným motorem

Jde o model vzniklý kombinací různých pozůstatků svých předchůdců. Poháněn je spalovacím motorem 2 cm3, rozpětí má 2400 mm a hmotnost 1500 g. Nosnost se rovněž jeví jako dostatečná, letové vlastnosti jsou dobré, ale spalovací motor má tytéž vlastnosti jako v předchozím případě.

Je tu také ale další důvod proti: Model nemá podvozek! Přidávat podvozek se mi nejevilo zrovna jako nejschůdnější řešení, přistávat na břicho přímo na fotoaparát také asi není to nejlepší. Další nápad pověsit fotoaparát pod křídlo vedle trupu vzbuzoval obavy z hmotové i aerodynamické nesouměrnosti modelu se všemi dopady na letové vlastnosti.

3. Elektrolet P13 SPECIÁL

Model ze stavebnice fy. REICHARD. Tento elektrolet má rozpětí 2070 mm, poháněn je motorem SPEED 600 a hmotnost je 1340g. Velkou výhodou je možnost zapínat a vypínat motor dle potřeby. Tichý chod motoru také dovoluje létat blízko obydlených lokalit bez stížností na nadměrný a nepříjemný hluk.

Velké pochybnosti ovšem vzbuzuje omezený výkon elektromotoru. Stejně jako předchozí, ani tento model nemá podvozek a je zde tudíž opět problém s umístěním fotoaparátu.

Pro začátek se mi elektrolet jevil jako nejschůdnější varianta. Jeho výkonnost by mohla být dostatečná, protože na jedno nabití baterie je schopen více než 8 minut motorového letu a za tuto dobu může vystoupit 5-7 krát do výšky kolem 150m. Délka letů se v závislosti na podmínkách pohybuje od 20 do 45 minut. Letové vlastnosti jsou dobré, v zatáčkách ale model potřebuje "podržet" výškovkou více než běžný větroň. Otázkou zůstávalo ovlivnění letových vlastností fotoaparátem na křídle, ale to už se bude muset vyzkoušet.

Model byl sestaven ze stavebnice bez úprav a je provozován v této konfiguraci:

- sklopná vrtule F AIR 230/120

- motor GRAUPNER SPEED 600 ECO

- baterie 7 článků SANYO CADNICA RC N-SCRC 1900mAh

- regulátor JES 30 s BEC

- přijímač HITEC HFS-04MI rozšířený na 5 kanálů

- mikro serva 2x HITEC HS-80

Stavebnice obsahuje hotová a potažená křídla, výškovku a směrovku. Trup je nabarvený laminát a vydrží neuvěřitelné věci.(p. Reichard jím hází ve svém obchodě jako oštěpem, aby předvedl jeho odolnost). Stavba modelu spočívá v dokončení trupu vyvrtáním potřebných děr a usazením křídel, výškovky a směrovky. Instalace pohonné jednotky a RC vybavení je rovněž bez problémů. Za zmínku stojí řešení uložení pohonné baterie, která může v případě havárie opustit trup aniž by cokoliv poškodila.

Na základě osobní zkušenosti doporučuji nepoužívat plastikové lanovody, ale použít klasická táhla nebo lanovod s kovovým táhlem (pružinový nebo svařovací drát - 0.8mm). Při celoročním provozu se totiž projevily problémy s teplotní roztažností plastikových táhel, kdy už při běžné změně teploty byly změny délky mimo rozsah trimů. Rovněž doporučuji označit si na modelu základní nastavení výškovky, protože zde není žádná jiná možnost kontroly její polohy a v případě roztrimování (třeba zmíněnou změnou teploty) je pak každý let zalétávacím.

Model doposud absolvoval desítky letů a vzbuzoval oprávněné očekávání, že si s fotoaparátem poradí. Během provozu totiž došlo i ke dvěma vážnějším haváriím, které prověřily odolnost konstrukce. K první došlo po závadě táhla ke směrovce, kdy pak model provedl po startu "hvězdu". Výsledkem byl poškozený kořen pravého křídla, zničený motorový kužel a odtržená deska serv. Ve druhém případě došlo ihned po startu k rušení chybně seřízeným vysílačem a serva se vychýlila až na doraz. Model provedl pod "plným plynem" kopaný výkrut končící kolmým nárazem do země z výšky asi 3-4m. Výsledkem této exhibice byl opět zrušený vrtulový kužel, odtržená deska serv a částečně ulomené ucho křídla. V obou případech trup obstál bez úhony a křídlo šlo opravit bez větších potíží. Jedinou komplikací při opravách je nažehlovací fólie. Pokud nemáte stejnou jaká byla použita na stavebnici, je umění ji bez poškození stáhnout a pak nažehlit zpět. Všem, kdo kupují už potažené stavebnice, vřele doporučuji pořídit si odpovídající fólii hned při koupi stavebnice.

Vlastní zavěšení fotoaparátu jsem se snažil vyřešit univerzálně tak, aby v případě neúspěchu na elektroletu bylo možné použití na jiném modelu.

Celé uchycení se skládá ze dvou částí:

První část je lože fotoaparátu, které nese vlastní fotoaparát a servo k jeho ovládání. V podstatě se jedná o vaničku z pěnového polyuretanu. Použitý materiál je něco mezi pěnovým polystyrénem (tuhostí) a molitanem (strukturou). Používá se k výplním obalů elektroniky a pod. Na rozdíl od pěnového polystyrénu je mírně pružnější a při nárazu se nedrtí. Zde se musí každý přizpůsobit vlastním možnostem a najít si vyhovující materiál. Velikost je nutné upravit dle použitého fotoaparátu a serva tak, aby celek byl co nejmenší a přitom dostatečný pro uložení fotoaparátu a zabudování serva na vhodné místo ve stěně vaničky. Servo je opatřeno tvarovanou pákou, která přímo mačká spoušt. Lože serva je z balzy a je přilepeno tavným lepidlem. Bočnice vaničky je v místě uložení serva z vnějšku proti deformacím vyztužena balzou tl. 2 mm. Vanička spolu s fotoaparátem je upoutána gumovými oky k nosiči. Z důvodu dobrého usazení a dosažení co nejmenších rozměrů nosiče je vanička na dolním okraji osazená a tímto osazením se zasazuje do nosiče. Takovéto lože fotoaparátu je díl univerzální a je jej možné nasadit do různých nosičů navržených pro rozdílné modely.

Druhá část je nosič, který tvoří přechodový díl mezi modelem a ložem fotoaparátu. Jeho účelem je vytvořit jak prostor k zasazení lože, tak i možnost připoutat celek na vhodné místo k modelu. Rozhodl jsem se vyzkoušet upevnění na křídlo, co nejblíže k trupu modelu. Proto v mém případě jde o rám podobný písmenu "H" sestavený z balzových lišt 5x12mm. Protože materiál lože je poddajný, je nutné prostor pro lože opatřit dnem z balzy 1.5 mm, jinak guma protlačí lože skrze nosič. Do určeného prostoru se lože i s fotoaparátem usadí a připoutá gumovými oky, které zafixují fotoaparát v loži a taktéž přitlačují servo k tělesu fotoaparátu. Celek je pak gumovými oky připoután pod křídlo co nejblíže k trupu.

Provedení obou částí je zřejmé z přiložených obrázků  a fotografií. Obrázky jsou pouze schematické a zachycují  princip konstrukce. Konkrétní provedení závisí na daných  potřebách a možnostech.

Po dokončení a sestavení všech částí je nutné na  vysílači nastavit správnou výchylku serva. Cílem je  spolehlivé stisknutí spouště bez nadměrného namáhání lože,  serva či fotoaparátu. Není-li vysílač vybaven touto možností,  je možné na servu použít kotouč upravený do tvaru vhodné  vačky. Servo budeme ovládat nejlépe kanálem č. 5, který bývá  neproporcionální a určen k řízení podvozku.

Takto vzniklý celek má v mém případě hmotnost 230g a to  je na elektrolet dost slušná dávka. Navíc při umístění na  křídlo je tato zátěž umístěna mimo osu trupu a vychyluje  model na zatíženou stranu. Rovněž zvýšený aerodynamický odpor  a menší nosná plocha postiženého křídla má stejný efekt.  Proto jsem měl obavy z řiditelnosti modelu a zkoušel jsem  celou sestavu postupně.

Nejprve jsem na křídlo připoutal samotný nosič a provedl  zkušební let. Podle předpokladů nedošlo ke změně letových  vlastností. Pak jsem do nosiče vsadil lože bez fotoaparátu  k ověření změny aerodynamických vlastností. Zde se už mírný  vliv projevil a bez problémů byl odstraněn trimem směrovky.

Neustále tu ale zůstávala otázka hmotnosti fotoaparátu.  Protože jsem v průběhu pokusů nechtěl riskovat jeho zničení,  vyrobil jsem "maketu": polystyrenový hranol zatížený na  patřičnou hmotnost. Tuto atrapu jsem použil k závěrečnému  testu, který dopadl nad očekávání dobře. Model je neustále  dobře řiditelný a vliv zátěže je odstranitelný trimem  směrovky. Stoupavost je pochopitelně zhoršená a pilotáž musí  být čistší a opatrnější. Přesto lze bez problémů nastoupat do  výšky kolem 200 m a několik minut v ní vydržet. Celková doba  letu s touto zátěží je až 15 min., což je více než  dostatečné. Doporučuji nelétat "na doraz" a nevybíjet pohonnou  baterii úplně, ale nechat si nějakou rezervu na případné  řešení potíží při přistání. Model je proti normálu přece  jenom těžší a také má zhoršenou klouzavost.

Po tomto závěrečném testu už bylo možné osadit sestavu  fotoaparátem a vrhnout se na věc. A tady teprve začíná to  správné dobrodružství - všechno funguje, model letí,  fotoaparát snímá, ale kdopak ví co? Největším problémem je  správný odhad výšky a polohy modelu vzhledem k poloze  snímaného objektu. Tady nezbývá než nasbírat patřičnou dávku  zkušeností a smířit se s faktem, že každý den není posvícení  a nějaký ten zmetek se občas podaří. Bez možnosti kontroly  záběru přímým přenosem obrazu z letícího modelu nám ani nic  jiného nezbývá. Pro útěchu můžu říci, že i nechtěný záběr  může být zajímavý.

Pro ty, co si to také chtějí vyzkoušet, mám několik rad:

Se zaostřením a světelnými podmínkami si nedělejte zbytečné  starosti. Kompakt už to nějak zvládne.

Nelétejte zbytečně vysoko. Kompaktní fotoaparáty mají  širokoúhlé objektivy a z výšky 100m se i auta mění  v mravence.

Snímáte-li sebe nebo objekt u kterého stojíte, uvědomte si, že model je nad Vámi  až v okamžiku, kdy se zdá, že Vás přeletěl. Jinak budete  snímat prostor před sebou.

V případě, že snímaný objekt je dále než asi 200 m od Vás, je  dobré mít v tomto prostoru "mávače", který Vás upozorní na  správnou polohu modelu. Směr totiž odhadnete dostatečně  přesně, vzdálenost už nikoliv.

Chcete-li snímat objekt mimo přímý dohled (tj. za lesem,  blokem domů, kopcem a podobně) je případ složitější.  Doporučuji předem si ujasnit topografii terénu a dobře si  určit orientační body. Přesto je to loterie, protože  představa o rozložení objektů z pohledu "zemského červa"  a letce je mnohdy diametrálně rozdílná. Jistou pomocí by  rovněž mohl být pomocník vybavený radiostanicí nebo mobilním  telefonem, informující o poloze modelu. Přesto ale asi  úspěšnost nebude 100%.

Vzhledem k umístění fotoaparátu jsou fotografie typu "mapa",  tj. kolmo dolů. Působivější jsou fotografie z náklonu, které  mají větší plastičnost. Náklon pochopitelně docílíme  zatáčkou, jeho velikost a výsledný směr záběru už odhadneme  hůře. Výsledek záleží také na štěstí a ochotě obětovat  dostatečný počet snímků.

Doporučuji postupovat po krocích. Vyplácat deset rolí filmu  bez možnosti prohlédnout si výsledek je poměrně riskantní.  Lépe je postupovat po částech a poučit se z předchozích  výsledků.

Smyslem tohoto článku není výčtem problémů odradit všechny  zájemce o podobné aktivity, ale poskytnout jim několik  užitečných rad a námětů. Podstatná je informace o možnosti  zvládnout tento úkol elektroletem. Elektrolet třídy SPEED  600 a výkonnější je toho nejen schopen, ale má i obrovskou  výhodu v čistotě, tichosti a možnosti ovládání tohoto druhu  pohonu. Všem případným zájemcům přeji hodně úspěchů  a zajímavých snímků.

Originální doc soubor (včetně nákresu umístění fotoaparátu na modelu): Elfoto.rar

Fotografie uchycení fotoaparátu v modelu a letecké snímky oblasti modelářského letiště v Břeclavi: